Začatek nového života.

 

* vytahuji v posteli s nebesy svůj deník a otevírám ho na první stránce, můj nový čistý nepopsaný list, přejedu ho prsty a vytáhnu z pouzdra propisku *

Milý deníčku, měla bych začínat touhle větou? Dneska je to první den co spím os mamky daleko, předaleko, mohu ji psát sovy, ale myslím si, že bych měla byt statečná, začnu ovšem od začátku.

Na začátku prázdnin mi mamka řekla, že se budeme stehovat do Anglie a to přímo do Londýna, nechápala jsem, proč bych se měla z Irska, kde jsem chodila do školy stehovat zrovna do pošmurné díry jako je Londýn, ovšem vše jsem dostala vysvětlené záhy. Moje babička umřela někdy před začátkem července, mamka to dál nemohla vydržet v domově kde jsme žily spolu s Zoe.
Zoe je moje starší sestra je ji už 15 let, chodí na školu čar a kouzel, ale jménem dívčí čarodějnické lyceum v Halseparku, prej si to vybrala sama aby nemusela do Bradavic, tak ji mamka nechala. Mě na mé jedenácté narozeniny došel dopis s přijetím do Bradavic, chvíli jsme uvažovala, že bych šla za sestrou, ale po matčině vyprávění a dobrodružství co prožila jsem se nakonec rozhodla pro Bradavice.

Stěhovaní do Londýna bylo celkem fajn, mamka mě poprvé vzala Letaxovou sítí do Děravého kotle, kde jsem na ni musela počkat, protože ještě s realitní kanceláři zařizovala můj nový domov, a nejen můj, bydlí tam mamka i Zoe, která je hodně samotářka. * namalované srdíčko *
Když mě pak vzala mamka do domu byla jsem nadšená, mam pokoj pro sebe! Úplně nahoře v podkroví mám vlastní pokojíček který je veliký a mohu tam mít všechny moje knihy. Mohlo začít pořádné poznávání lidí kolem mě.
Popravdě, první den si mě vlastně nikdo pořádně nevšimal, bylo tam strašně moc dospěláků a hlavně vetší děti, jedna holka teď už vím že se jmenuje Corn, tam ukazovala svou krysu, kterou pojmenovala šíleně dlouhým jménem, já si pamatuji hlavně Cobra, takže ji tak budu na tajnačku říkat. Raději jsem šla domů, cítila jsem se mizerně, moje mamka mě povzbudila, že si najdu kamarády určitě další den.
Chodila jsem do kotle celkem často, ale kamarády jsem si našla až po nákupech, dost jsem se seznámila s Ashem, celým jménem Ashley Kiljoy – je to super kluk, ale dost mě mrzelo, že ho klobouk přiřadil jinam než mě, na druhou stranu aspoň jsem na pokoji s Raven, která vypadá mile. Večer jsme si povídaly a bylo to fajn. Ještě musím zmínit Viktora a Vala, ty jsem potkala v Děravém kotli a trochu jsme se bavili.

* namalovaná srdíčka *

Teď bych ráda přešla k celkové cestě do Bradavic, myslím, že tato bojová hra by měla byt trestná. * usmívající se smajlík na konci věty * Prvně jsme s Ashem si v kotly dali něco na zub, bylo to rizoto s hráškem, ve chvíli kdy se začali zvedat davy raději jsme se namáčkli k nim. Vyrazili jsme na hlavní nádraží, i když si Ash myslel, že mají chybu na tabuli, chápu ho, kdyby mi o tom mamka neřekla asi bych taky nevěděla co dělat, projít na nádraží devět a tři čtvrtě. Po trochu zaváhání jsme proběhli přepážkou a konečně skončili u velkého majestátního vlaku, musím napsat jen to že jsem úplně vydechla nádherou. S Ashem jsme nastoupili omylem zadem takže jsme se museli nacpat přes děcka s odznaky, až pak jsme poznali, že jsou to prefekti a primus. Naštěstí jsme našli jedno volné kupé a mohli jsme si sednout. Nejvíc mě asi na cestě vlakem dostalo, když jsem si koupila noviny a v nich byl lísteček od Lilií. Hned jsem to ukazovala Ashovi. Trochu mě vykolejilo, že to dávají nám prvákům do rukou, jako bych s tím mohla něco dělat, to jsou přece boje dospěláků nebo ne?
Při výstupu se nás ujala pirátka – tedy admirálka lodí, kterými jsme se měli dostat do Bradavic.
Bože, nic horšího jsem nezažila, prvně to strašně houpalo, jeden kluk myslím že to byl Alex, tak se tak držel tak moc, že mi ho bylo líto. Popravdě jsme byly na loďce čtyři a všichni jsme vypadali, že máme docela strach, na konci jsem ještě spadla na zadek, teď ho ještě cítím.
Venku byl vichr a fakt ošklivé počasí, naštěstí nás hned po příchodu kouzlem zachránila Vivien LaMalet – myslím, že to musí byt nějaká super paní, protože nás vedla i ke klobouku.

Klobouk je takový starý a zaprášený kouzelnický nastroj, který rozřazuje do kolejí studenty Bradavic. Tady musím napsat, že to byla trochu bitva, protože nevěděl kam mě poslat, myslím že plánoval Nebelvír, ale já chtěla do Havranů, furt jsem si to mumlala až nakonec mi dal hádanku. Tak to mě asi dorazilo nejvíc, nervozní a hladová ještě hádat hádanku. Podle toho, že mě poslal právě k modrým hádám, že jsem odpověděla dobře!

Obří hostina, kde jsem snědla něco málo, protože mi bylo ještě zle z lodí, schovala jsem si ale na talířek nějaké paštičky. Pak nás prefektky odvedly nahoru abychom se seznámili s naší kolejí. Výtah teto škole asi nic neříká, po chvíli došel profesor Archibald Leicester, aby nás přivítal v Havraspáru, s ním přišel i zástupce Albert Harrington, profesor nás i ubytoval na pokoji, my jsme 4 holky v jedné místnosti, jsem zvědavá, kdy si začneme lest na nervy. Holky nám ještě obarvily pláště a dostali jsme od profesora dárek, popravdě, jsem se jich bála ze začátku vypadají velice přísně naše prefektky, snad to píšu dobře. Tam jsem se potkala s Corn a její potkanicí podruhé, Raven je velice statečná, mohla si ji pohladit a ja se trochu bála, minule mě totiž jedna kousla, nakonec jsem vzala svoji odvahu a taky ji pohladila, asi si nás i oblíbila. 

Art instagram: @alia_black_13

Abych napsala pravdu, těch zážitků na mě bylo celkem dost, proto jsem se rozloučila s ostatními, ve stejnou chvíli i Raven, řekla že půjde spát. Tak jsme spolu šli na pokoje a já konečně mohla postavit sovu na stůl, myslím že se Raven moje sova jménem Ahena líbí. Škoda, že nemá Raven taky nějaké zvířátko, doufám, že třeba nějaké dostane od rodičů k Vánocům. Moc bych ji to přála.

Teď už končím, poslední věty píšu hodně unavená, zítra je přece taky den. Jsem na sebe hrdá, hrdý havránek!